pátek 4. března 2016

O tom co dělám

Nejvíc a nejradši jsem sama. A nejčastěji v přírodě.
Každý z nás to zná, kdy necítíte potřebu někomu jinému než tichu něco sdělovat.
Vlastně toto je to nejpřirozenější na co si vzpomenu jako oblíbenou činnost už odmala.

Tanec ale měl vždy zvláštní touhy. Vydržet / spontánnost.  
Vydržet u mě má velkou vzpomínku na gymnastiku ačkoliv mě vychvalovali jak moc chtěli,tak jsem začala mít velké problémy s psychikou a se zády (tak nějak doted) a nesnášela jsem ty tlaky.
Spontánnost . To je pro mě touha. Nemusíte dělat určité kroky,pohyby jen se pouze ladíte na danou hudbu. A je to krásný lék na smutek ! :)

Hudba. Je krásné když ji slyšíte jen vy a žádní myšlenky.. toto se mi stalo zatím 2x ve snech.

Fotografie. 
Zdá se mi to už tak dlouho od toho dne. Začalo to asi 9-10 letech, když jsem chtěla fotit makro na kompaktu. Bylo to úžasný !  Začala jsem vnímat měkkost světla a tvary krajiny.  Drží mě to do ted.

Čtení je věc jednotlivce ne celku. Čtu ráda ,ale ne pořád. Člověk má potom moc informací a slov v sobě a dělá ho nadbytečného člověka ,který už mluví jen jako autor tisíce knih najednou.

(do ticha)

(Rovnocennost) 

Každý z nás to v sobě má. Tu lásku k čemukoliv co nám naslouchá a živí novými nápady.
At je to cokoliv je to vaše. 
Váš život, vaše sny. 



1 komentář:

  1. to mě pohladilo na duši :) někdy si musím dávat pozor na to přehnané čtení. občas mám pak totiž pocit, že ve mně už vůbec nejsou žádná moje slova, ale jsem jen skládanka všech autorů a jejich chytrých mouder.

    http://fragmentace.blogspot.com

    OdpovědětVymazat